Historický vývoj české sociální politiky

Prof. JUDr. Igor Tomeš

 
 

         Zpřístupnit Zlatý fond sociální politiky je smysluplné, zejména v době, kdy v sociální politice převládá politický populismus a lobbistické tlaky a pro neznalost geneze se ztrácí logická a věcná souvislost. Od odborné systematičnosti v současnosti dospíváme k chaotické krátkozrakosti, diktované ekonomickými zisky bank a politickými zisky politických stran ve volbách.

        Můžeme směle hovořit o „české sociálně politické škole“, která několikrát ovlivnila i dění jinde v Evropě. Její kořeny vedou až do lůna rakousko-uherské monarchie a do prvních let svobodné ČSR, kdy se formovala filozofie pro sociální politiku, která zdůrazňovala rozvoj národa a odpovědnost jedince za svou budoucnost před pečovatelstvím. Tato období lze směle označit jako období hledání smyslu a role sociální politiky ve společenském vývoji. Typické pro toto období jsou práce ekonomů Albína Bráfa, Cyrila Horáčka, Josefa Grubera, Karla Engliše či Josefa Macka.

        Zdůvodňovaly širokou koncepci sociální politiky, jejímž smyslem je pozvednout národ, tedy koncepci podobnou beveridgovské (1942), ale o 30 let dříve. Rozlišovaly povinnou solidaritu, kdy stát jen formuje rámec pro úsilí člověka zabezpečit se pro budoucnost (sociální pojištění), od sociálního zaopatření člověka státem (sociální péče). Toto období můžeme nazvat „první sociálněpolitickou vlnou - akademickou“.

        Myšlenky akademiků daly podnět k velmi pokrokové realizaci, která byla typická pro období po první světové válce, kdy vysoké sociální napětí tlačilo stát k sociálním akcím. Tehdy přišli ke slovu právníci a matematici a do konce dvacátých let vybudovali velmi progresivní systém sociálního pojištění. Hnacím motorem byl Lev Winter, pod jehož vedením připravil odborný tým zcela moderní systém sociálního pojištění pro dělníky. Osobnostmi této skupiny byli matematik Emil Schönbaum a právník Jan Gallas. Vznikl – jako první v Evropě – komplexní systém sociálního pojištění pro dělníky, který byl modelem pro řadu evropských a latinskoamerických zemí. Pojistněmatematický model, který tehdy Emil Schönbaum pro přípravu sociálního pojištění použil, se v tehdejší Evropě označoval jako „česká pojistně- matematická škola“.

         Po německém a rakouském vzoru vznikly dva systémy sociálně pojišťovacích zákonů – jeden pro dělníky a druhý pro zaměstnance ve vyšších službách (úředníky). Byly spravovány zdatnými odborníky, kteří představovali velmi kvalitní realizační tým a kteří své znalosti a dovednosti vtělili do řady učebnic. K těmto odborníkům lze směle přiřadit Zdeňka Neubauera, Františka Preise, Stanislava Mimru, Břetislava Linharta či A.J.Jindřicha. Toto období můžeme označit jako „druhou sociálněpolitickou vlnu – realizační“. Typické pro toto období bylo, že sociální pojištění rozvíjeli odborníci, nikoliv politici. Začátky popsal Evžen Štern v projevu „Deset let naší sociální politiky“ (přednesený v Sociálním ústavu 25.10.1928), který byl vydán tiskem v roce 1929.