Historický vývoj

 
 

         Do třetí vlny českých sociálněpolitických myslitelů a strůjců lze zařadit ty, kteří připravili zákon o národním pojištění, který sjednotil systémy sociální ochrany. Mnozí z nich také publikovali a jejich práce nesporně patří do zlatého fondu sociálněpolitické literatury.

        V roce 1943 začali pracovníci Ústřední sociální pojišťovny Vilém Havlík a Bohumír Šmýd připravovat pro období po válce myšlenku sjednocení všech odvětví sociálního pojištění do jednotného národního pojištění. O Beveridgeovi a jeho projektu nic nevěděli. Začali opatrně shromažďovat odborníky, kteří by na myšlence spolupracovali. Získali Jaromíra Hlaváčka, Evžena Erbana, Jaromíra Maříka, Františka Aleše, Františka Kulhánka a Jana Kolouška. Z opatrnosti informovali o těchto aktivitách Bohumila Kolovratníka z Ministerstva sociální péče.

         K nim se po osvobození přidali další, někteří se vrátili z koncentračních táborů, mezi nimi i Antonín Zelenka. Vedoucími představiteli v jednání se slovenskými odborníky byli Jan Gallas, Jan Koloušek, František Kulhánek, Bohumír Šmýd a Antonín Zelenka. Ti byli považováni za odborné představitele myšlenky národního pojištění a tvůrce jeho návrhů. Na vlastním zákoně pak pracovalo mnoho odborníků ze všech zainteresovaných sektorů, na které vzpomíná Bohumír Šmýd v publikaci vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 1968 u příležitosti 20. výročí zákona o národním pojištění.

         Pak přichází období „sovětizace“ národního pojištění (1950-1964) a s ním řada obhájců likvidace originálních českých sociálněpolitických tradic. V předních řadách stáli učitelé vysoké školy stranické ve Veleslavíně. Jejich práce asi do Zlatého fondu již nepatří.

         V letech 1965–1970 (do nástupu normalizace) se objevuje kritika sovětského modelu a snaha po renesanci národního pojištění, k jejímž hlavním autorům patří (v abecedním pořadí) Jan Koloušek, Karel Pinc, Bohumír Šmýd, Igor Tomeš a Valter Vergeiner. Pod patronací právnické fakulty Univerzity Karlovy (děkanem byl Oldřich Průša) a Státního úřadu sociálního zabezpečení (předsedou byl Evžen Erban) se konal na půdě Univerzity Karlovy mezinárodní seminář o sociálním zabezpečení za účasti předních zahraničních odborníků ze Západu (např. Brian Abel-Smith, Pierre Laroque a další) i Východu (Laszlo Nagy a další). Tento seminář posvětil snahy o renesanci české sociálně politické školy a českého řešení sociální ochrany. Vznikala čtvrtá vlna českého sociálně politického myšlení, která skončila dříve, než mohla vývoj ovlivnit. Úsilí bylo přerušeno okupací pěti států Varšavské smlouvy (1968), která nastartovala období normalizace (1970).